20.léta

Habsburské dědictví

Německé Rakousko

Vytvoření těchto států mělo však vážné následky pro jejich obyvatele. Na území Československa žilo >3miliony Němců a téměř milion Maďarů. Pokud bychom počítali zvláště Čechy a Slováky, pak Češi (a Moravané/Slezané) tvořily "pouhých" 50% celkového obyvatelstva nově vzniklé republiky (data z roku 1921). Němci žijící převážně v Českém pohraničí s enklávami v Olomouci a Brně se chtěli pochopitelně vymanit z područí nového Českého státu. Zároveň se Rakouská republika (tehdy zvaná Německé Rakousko) pokoušela přimět státy Dohody aby byl schválen tzv. Anschluss tedy spojení Rakouska, Českého pohraničí (s Německým obyvatelstvem) a dalších německy mluvících území k Německu.

Němci se v pohraničí často bránily i Československé armádě. V místech jako Most docházelo i k ostřelování města děly a k ztrátám na životech civilistů. Rakouská armáda krátce zasahovala ve vzniklém Československu, ale na nátlak Francie zde byla nucena pouze dohlížet na dobývání Německých měst a posléze byla donucena se stáhnout. Když vyšlo v roce 1919 najevo, že Dohoda je proti spojení Rakouska s Německem byla tato kapitola završena tak, že se z Německého Rakouska stala formálně Rakouská republika, která měla však i nadále obrovské problémy. (Většina území jsou neúrodné Alpy a Vídeň byla obrovské císařské město, které bylo pro tak malý stát záhy nevhodně velké. Navíc nejúrodnější pole dostalo Maďarsko, významná ropná pole padla Polsku a průmyslové oblasti se od nyní nacházeli v nově vzniklém Československu).

Slezsko

Historie Slezska je spletitá, většinu historie bylo Polské a České až od nástupu Marie Terezie na Rakouský trůn roku 1740 Pruské (Německé). V rámci mírových smluv měla Česká část zůstat Československu přes velký poměr Poláků a Němců v těchto zemích a zbytek měl být postoupen částečně Polsku a částečně Německu. Němci tomuto rozdělení protestovaly, kvůli velkému nerostnému bohatství a průmyslu v těchto oblastech. Ve Horním Slezsku (Německé části) v letech 1919-1921 dochází k povstání ve kterém se Polská armáda pokouší o odtržení Slezska od Německa. Pravdou ovšem bylo, že většina obyvatel Horního Slezska mluvila Polsky. Otázka Německého obyvatelstva ve Slezsku zůstala ve 20. letech minulého století nedořešena. Podobný vztah chovali Čechoslováci k Těšínsko. Zatímco v otázce Horního Slezska byla hranice mezi Germánem a Slovanem jasnější, v kontrastu Čech a Polska toto rozdělení již tak přesné nebylo neboť tato území náležela historicky k zemím koruny České již od roku 1289. Jak jsme si však již demonstrovali, pro lidi minulého století byl největší důraz kladen na Národnostní otázku, přestože vznik Československa byl jednou z největších výjimek z tohoto pravidla.

Maďarsko

Maďarská republika byla postavena před prospekt ztráty velkých území ve prospěch okolních států. Konkrétní rozvržení územních zisků okolních států obsahuje smlouva z Saint-Germaine.

Maďarská republika neměla dlouhého trvání. Během několika měsíců byla svržena komunistickým pučem. Maďarsko již v roce 1918 napadlo Československo a Rumunsko s cílem obsadit Maďarská území odepřená v smlouvě ze Saint Germaine, kterou Maďarská vláda považovala za nespravedlivou. Během sovětské vlády se Maďarsko pokusilo založit Sovětskou republiku Slovensko a obsadit Rumunskou část území. Jejich válečné ambice však byly zhaceny, když proti nim začali postupovat armády Československa, Rumunska, Francie a (pozdější) Jugoslávie.

Maďarsko je po svržení komunistického režimu nuceno uznat nezávislost Československa v Trianonské smlouvě, která ustanoví další Maďarská území okolním státům. Těm tak padne ještě větší území něž ve smlouvě z Saint-Germaine.

Z Maďarska se stává království ve kterém vládne místodržící, který ve jméně zastupuje bývalého Rakousko-Uherského císaře. Ten se pokusí dvakrát neúspěšně vrátit na trůn. Po uzavření Trianonské smlouvy vzniká vojenská aliance proti maďarským územním nárokům tzv. Malá dohoda (tvoří ji Československo, Rakousko, Jugoslávie a Rumunsko).

Následkem Trianonské smlouvy se 25% Maďarů ocitlo na území jiných států. Maďarsko zároveň ztratilo 2/3 své rozlohy (coby Uhersko), 90% lesů všechny solné doly a všechny doly drahých kovů. Dodnes se v Maďarsku Trianon vzpomíná, jako velká nespravedlnost. Z průzkumu zveřejněného při příležitosti výročí vyplývá, že za "největší národní tragédii" ho považuje 85 procent obyvatel. Víc než tři čtvrtiny Maďarů je přesvědčeno, že trauma z něj stále trvá.

Ruský kolaps

V roce 1917 abdikoval Ruský Car v reakci na hromadné stávky, dezerce a vzpouru armády vůči jeho vládě. Prozatímní vláda byla rychle sesazena Bolševickým pučem (svržení vlády frakcí, vedenou V. I. Leninem). To že moc v celém Rusku se ocitla ze dne na den v rukou revolucionářských extremistů mělo za následek kontrarevoluci. Na rozdíl od Napoleonské Francie, kde se mohli relativně v klidu vypořádat s kontrarevolucionáři, Rusko je dále uprostřed světové války. To donutí Bolševiky uzavřít separátní mír s Německem, které proniklo hluboko na Ruské území.

Musíme však brát v potaz, že Ruští spojenci v první světové válce uznávali vládu ruského Cara a následné prozatímní vlády a komunistické Bolševiky považují za nepřátele. Hlavně z důvodu podpisu separátního míru, který měl Bolševikům uvolnit ruce k potlačování kontrarevoluce v Rusku. Podpis míru s Německem a zásobení Němců materiály a jídlem je Dohodou považováno za zradu. V Rusku se v roce 1918 vyloďují francouzští, američtí a britští vojáci s cílem svrhnout bolševický režim. Důstojníci a šlechtici věrní Carskému režimu (nebo pouze v opozici k Bolševikům) schraňují dobrovolnické armády (tzv. Bílé armády - v kontrastu k bolševické Rudé armádě). Na tomto osvobozování se mimo jiné podíleli i Československé legie. Společnými silami zatlačují Rudou armádu. Vše se daří až do ukončení 1. světové války, kdy Rusko opouští armády Dohody a Rudá armáda brzy získává zpět území.

Díky podpisu separátního míru bylo možné osvobodit národy utlačované Ruským režimem. V letech 1919-1920 se Rusko pokouší tato území dobýt zpět ( jedná se hlavně o Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Bělorusko a Ukrajinu). Národům, které žili v oblastech okupační zóny, se naskytla příležitost svobody z Ruského útlaku, kterou promptně využila území v personální unii (Polsko, Finsko) a národy utiskované ruským režimem (Litva, Lotyšsko, Estonsko, Bělorusko a Ukrajina). Po pádu Ruského režimu se začali osamostatňovat národností republiky v Německé okupační oblasti, které byly trnem v oku ruským Bolševikům a konkrétně Leninovi.

Sovětský svět

Původ slova můžeme hledat v ruském "Větiti" neboli radit. Tedy sovět měla být rada. Tato rada mohla být volena, ale mohla být také spontánním uskupením dělníků, vojáků apod. Sovětský svaz odvíjí svůj název od této definice.

Bolševici se od doby kdy se dostali k moci snažili o šíření ideálů komunismu v Evropě. Kromě Maďarska o kterém jsme již mluvili byli úspěšní v Bavorsku, které v roce 1918 vyhlásilo nezávislost na federativní vládě. Komunistické reformy jim však vynesly velkou neoblibu u civilního obyvatelstva. Kolektivizace byla hlavní kritikou, kterou se snažili komunisté prosadit ve všech svých sovětských republikách. Tato ideologie vychází z ruské reality, kde většinu půdy vlastnila šlechta (což bylo mimo jiné působeno pozdním zrušením nevolnictví). Dalším neménně významným úspěchem komunistické propagandy byl komunistický puč v Číně v roce 1921 (o tom se však bavit nebudeme).

Ruská realita s vlastnictvím půdy se však obvykle neslučovala s realitou států ve kterých bolševici tuto ideu prosazovali. Proto také je po svržení komunistického režimu v Bavorsku komunismus odsuzován a straněn. Pro většinu obyvatel Evropy byla možnost zabavení jejich majetku státem naprosto nemyslitelná. Což ovšem nebyl zdaleka jediný problém, který Evropané spatřovali v ruském ideálu. Rusové se v letech 1919-1921 pokusili tuto revoluci přinést násilím do států, které vznikali v Německé okupační zóně. Bělorusko bylo vyhlášeno sovětskou republikou po okupaci v roce 1919. Běloruská vláda utekla do exilu a do roku 1945 vládla z Prahy (po druhé světové válce se přesouvá za oceán, kde setrvává do současnosti).

Ukrajina byla dalším státem, který měl padnout za oběť ruské agresi. Ukrajina byla podporována Německem jako "nárazníkový" stát mezi Němci a Rusy. Uvnitř se však neustále bojovalo o moc. Západní část se přitom nacházela na území dnešního polska kde založili vlastní "západoukrajinskou" republiku. Tu napadlo Polsko v roce 1918 a v roce 1919 byla západní Ukrajina nucena kapitulovat. Po dlouhých bojích padla i Východní část Ukrajiny, která byla okupační silou prohlášena za Sovětskou republiku Ukrajinu.

Dalším bodem a Leninově seznamu, republik, kde dělníci potřebovali "bratrskou pomoc" byli pobaltské státy. Zde však nebyl žádný rozkol a ruská agrese byla již očekávaná. Estonci se po 3 letech konfliktu ubránili ruskému útoku. Lotyšsko Litva a Polsko založili spojenectví díky kterému se nakonec podařilo ruskou agresi vůči nim odrazit v roce 1921 (tyto státy zůstali nakonec nezávislé) i přesto že ruský útok došel v roce 1920 až k Varšavě. V roce 1921 byl podepsán mír, kde byla rozdělena Ukrajina mezi Rusko a Polsko a Bělorusko padlo Rusům. Od roku 1922 se tedy bavíme o Sovětském svazu ( tedy o Svazu Sovětských Socialistických Republik). Z tohoto názvu by se na první pohled zdálo, že se jednalo o rovnocené partnerství mezi státy - realita by však nemohla být dál od pravdy. Občanská válka v Rusku utichne až v roce 1922.

Hladomory

Rusko bylo ve válce od roku 1914 do roku 1922, ale už po 5 letech byl obrovský problém s potravinami. Separátní mír, ve kterém se bolševická vláda zavázala k vývozu potravin do Německa jen utáhla soukolí smrti, které roztáčel konflikt na jejich území. Stejně jako v 30 leté válce v Německých zemích se i zde armády živí převážně ze zabavených potravin. Občanská válka měla na tyto zásoby ještě více devastující efekt. Bolševici dále vysílali Rudou armádu aby dohlížela na sběr potravin a obilí na venkově (hlavně v místech kde nebyli tolik populární (Ukrajina). Potraviny se z venkova vozili hlavně do měst, kde byli rozděleny mezi dělnictvo (aby se nebouřilo), armádu (z očividných důvodů) a posílány do Německa.

V roce 1919 se i díky chladnému počasí urodilo málo obilí a v Rusku hrozil hladomor. Na Ukrajině existovali dostatečné zásoby obilí z minulých let, tyto zásoby byli však zabavovány Rudou armádou a odváženy do Ruska. V letech 1921-1922 se setkáváme již s neudržitelným hladomorem (hlavně na Ukrajině). Zvláštností této doby je, že Lenin v roce 1919 odmítnul nabídnutou pomoc Američanů, kteří byli znepokojeni událostmi a směrem, kterým se ubírali. Lenin pomoc přijal až v roce 1921. Od roku 1920 do 1922 zemřelo na hlad odhadem 5 milionů lidí. V mnoha místech se lidé snížili ke kanibalismu aby dokázali přežít.

Tento hladomor se stal stěžejní v komunistické propagandě na příštích 100 let. Komunisté z hladomoru obvinili tzv. kulaky (vlastníky půdy), kteří dle komunistické propagandy drželi velká množství obilí, které se chystali prodat za vysokou cenu. Bez ohledu na utrpení kolem nich. Ani slovo nebylo zmíněno o armádě zabavující zrno v kvantitách neudržitelných pro venkov. Obětním beránkem se stal vlastník půdy. A tak se zrodil ideál kolektivizace, tedy společného vlastnictví půdy. Všechna půda měla být spojena do velkých kolchozů (družstev) a měla se obdělávat společnými silami původních majitelů s rozdílem, že půdu vlastnil stát a tak byli kolchozníci povinni odvádět část úrody státu. Kolektivizace byla populární mezi obecnou populací. Háček tkvěl v tom, že vlastníci velkých polí/hospodářství (kulaci) neměli na kolektivizaci žádný zájem. Což bylo umožněno jen díky tomu, že zpočátku byla kolektivizace dobrovolná.

V roce 1930 v projevu v hlavním sovětu volal Stalin, ještě jako sekretář po likvidaci kulaků a nucené kolektivizaci. Kulaci odmítající kolektivizaci byli postaveni de facto mimo zákon jako zrádci lidu. Jejich země zabavena státem a uvržena do kolchozů. Zde nám však vystává problém. Schopný zemědělec je schopen rozšiřovat svůj majetek a tedy můžeme s jistou jistotou říci, že kulaci byla třída především schopných a dobrých zemědělců. V momentě kdy je komunisté zavřeli do Gulagů nebo přímo zlikvidovali a sebrali jim půdu, zbavili se nejschopnějších zemědělců v kraji. Ukrajinci se v tomto období opět bouří proti ruské vládě. Díky tomu a díky tomu, že stát po kolchozech ve 30. letech vyžadoval rekordní úrodu, následoval největší hladomor v sovětské historii, který ovšem Stalin vykonstruoval na "potrestání" zpupných Ukrajinců. Holodomor jak se obvykle tomuto hladomoru říká vzal za oběť dalších 5-8,5 milionu lidí převážně z Ukrajiny. Hladomoryz způsobené arbitrálním nárokováním si úrody státem tedy stál život 2-3krát více lidí než operace německých koncentračních táborů během druhé světové války.

Jediný podobný, ale mnohem urputnější hladomor byl v Číně v letech 1959-1961 z podobných důvodů, ale ještě horších politických rozhodnutí byl v Číně při kterém zemřelo až 70 milionů lidí. Při všech těchto hladomorech jak Sovětský svaz, tak Čína neustále vyváželi velká množství potravin.

Německá krize

Versailleská mírová smlouva

Abychom plně pochopili události v Německu. Je třeba začít u mírové smlouvy, kterou podepsala demokratická vláda s Dohodou po první světové válce. Německo je v této smlouvě popsáno jako jediným státem, který nese odpovědnost za první světovou válku. Územní ztráty vůči Francii, Polsku, Československu, Belgii a Dánsku byly citlivé téma. Ne však tolik co reparace, které mělo Německo zaplatit Francii a dalším státům, které se účastnili první světové války.

• Alsasko-Lotrinsko = Francie Uznání 
• Československa a postoupení některých Slezských území 
• Postoupení částí Pruska a Slezska Polsku 
• Armáda omezena na 100 000 mužů 
• zrušení a zákaz letectva 
• výrazné omezení Loďstva a zákaz ponorek 
• Reparace 132 miliard zlatých marek (dnes cca 270 mld. amerických dolarů / 6,8 bilionu korun)

Hyperinflace v Německu

Německá vláda se rozhodla, že reparace splatí v co nejkratší době a začala tisknout obrovské sumy peněz. To vedlo k obrovské inflaci. Uveďme si na příkladu: na začátku roku 1922 stál chleba v Německu 160 marek (což již bylo mnohem více než před válkou), na konci roku 1923 stál již 200 miliard marek. To zničilo veškeré úspory domácností.

Okupace Německa

Německo se nedokázalo zprvu smířit s Versailleskou smlouvou. Nerozpustili armádu a neplatili reparace Francii, protože se dále snažili domluvit nižší množství peněz. Francouzi nečekali a zahájili vojenskou operaci okupace Porýní a později okupace Porúří. Francouzským jednotkám nejprve pomáhali spojenci Británie a USA, ti však odešli v roce 1923 z celého Německa. Francouzské jednotky se byli nuceny stáhnout na nátlak západu až v roce 1925.

Zde bude vhodné si připomenout hlavní ideologie, které budou ovládat Evropskou politiku následujících 20 let

Pochod na Řím a Mnichovské puče

V Mnichově se v roce 1919 ujímá vlády násilným pučem komunistická strana a rozpoutává v Bavorsku de facto občanskou válku s vládou demokratickou. Během tohoto roku vzniká tvrdá kolektivizace, cenzura, nedostatky, násilí a obecná disfunkce státu, které Němci později říkali vláda teroru. V německé společnosti je od té doby levicová politika spojená s komunisty považována za nejvyšší zlo.

V Itálii se v roce 1922 koná pochod na Řím, kdy ozbrojených 30 000 přívrženců Benitta Mussoliniho (většinou veteránů z první světové války) vnikne do Říma a nechají Mussoliniho prohlásit za vládce a sestavit vládu. Král je nucen ustoupit do ústraní, kdy Mussolini králi slavně řekne: Buď mne jmenujete abych sestavil vládu nebo ji sestavím bez vás. Itálie tedy padla fašistickému Mussolinimu do klína bez jediného výstřelu.

Hlavním, ale zdaleka ne jediným kritikem Versaillesské smlouvy byl v Německu Adolf Hitler a jeho NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei - Národně socialistická dělnická strana), která otevřeně vyzívala k odporu proti smlouvě a později zorganizovala puč ve kterém se pokusila svrhnout Bavorskou vládu v Mnichově. Puč byl však neúspěšný NSDAP zakázána a Hitler a jeho hlavní přívženci uvězněni. Hitler ve vězení sepíše Mein Kampf neboli Můj boj (celým názvem: můj boj proti lžím, hlouposti a zbabělosti).

Zrod amerického snu

Prohibice a mafie

20. léta v Americe byla zahájena obdobím prohibice. V tomto období je v Americe zakázán dovoz, převoz, obchod s, výroba a prodej alkoholických nápojů. Dobové důvody pro zavedení prohibice, byly převážně náboženské moralizování. Již od doby občanské války zavádělo mnoho států prohibici na alkohol. Během první světové války se po vstupu spojených států na stranu Dohody