7. Třída

Dle tradičního rozdělení dějin se budeme pohybovat ve Středověku a ranném Novověku. Této době se také říká Doba Víry, Reformace a zakončíme učivo tohoto roku 30letou válkou, tedy vyvrcholením těchto hodnot. Po celou tuto dobu se setkáváme s lenním (feudálním) systémem (Feudum = lat. léno).

Feudální (lenní systém)

Feudální systém obnáší definici osobního vlastnictví. Zatímco osobní vlastnictví dnes chápeme jako vše co si za své peníze můžeme koupit, ve feudálním systému je vlastnictví omezeno na věci movité, protože půda je propůjčována v léno (feudum). Tento systém se v různých státech Evropy užívá různým způsobem a v těch několika málo republikách lze hovořit o systému osobního vlastnictví, které známe z našich poměrů.

Pokud se však přesuneme do Nově vznikajících království. Ty přejímají definici léna spolu s křesťanstvím od Římské tradice, přestože v Římě mohli svobodní občané půdu vlastnit. Zde jsou jasné rozdíly od například Skandinávie, která lenní systém nikdy nezavádí. Ve feudální společnosti jsou všechny nemovité věci majetkem panovníka (král/císař) a jsou smluvně propůjčeny do správy leníkům, kteří vytváří novou vrstvu společnosti tzv. šlechtu. Šlechta má možnost dále pronajmout propůjčené svobodným lidem. Povinnost šlechty vůči panovníkovi, od kterého si propůjčuje půdu do správy, je obrana jeho majetku. Což je logické, protože člověk, který by jejich lenní půdu ukořistil jim ji nejspíš nevydá v léno. Stává se však, že si šlechta za úmluvu s protivníkem vymaní přetrvání jejího majetku.

Ranní feudální systém je charakteristický svou nestabilitou. Protože šlechta si propůjčuje půdu od krále. Jejich lenní povinnost jim končí úmrtím konkrétního panovníka nebo hlavy rodiny (která ve smluvní vztah vstoupila). Jedním z prvních ústupků Evropských panovníků tedy bylo umožnění dědičnosti léna.

Nevolnictví

Otroctví již v době 4. stol. n.l. začíná přecházet do nevolnictví tedy k připoutání otroka ke konkrétní půdě. Nevolník tedy je nejnižším postavením člověka ve feudální společnosti. Nevolník nemá právo se stěhovat, ženit nebo posílat své děti na studia (i kdyby si to mohl dovolit) bez panského souhlasu šlechtice, který jej vlastní. Nevolník je povinován odvádět daně, dávky a desátky stejně jako jeho svobodný protějšek. Je však dále nucen k robotě. Nevolník je obvykle majetkem šlechty a součástí majetku (chata+nevolník=jednotka majetku). Majetek se tedy prodává najednou a člověk si obvykle kupuje domy a pole včetně lidí, kteří na nich pracují a v nich bydlí.

Církev

Poslední sférou takřka neutrální je církev, která je osvobozena od povinností šlechty. Hlavou církve je před reformními hnutími papež/patriarcha dalším majetným správcem je arcibiskup, biskup a nakonec kněz. Církevní hodnostáři moho také vlastnit majetek, který jim však je darována a není zatížen tedy vojenskou povinností k panovníkovi. Církev vlastní nevolníky stejnou měrou jako šlechtický stav.