Náboženské krize
Ačkoliv pro velká náboženství nejsou krize a odštěpení různých odnoží ničím novým, přesto je třeba probrat významná schizmata, která neodvratně způsobí rozkol ve středověkých společnostech.
Začněme tím největším z roku, trefně pojmenovaným Velkým schizma, které předcházelo a podmínilo samotný konec Středověku.
Velké schizma (1054)
Byla událost ve které se křesťanská víra rozštěpila na dva hlavní proudy.
1. Římsko-katolickou církev - spravující tehdejší Svatou říši římskou, Francii, později Anglii, ale i Uherské a Polské království
2. Pravoslavnou církev - spravující tehdejší Římskou říši (Byzanc), Bulharskou říši (Východní Balkán) a Kyjevskou Rus
(Vodítkem pro nás dnes je, které národy píší Alfabetou/Cyrilicí a které píší latinkou.)
Důvodům k rozkolu bylo hned několik: První třecí plocha vyvstává z historie Velké Moravy a z faktu, že Frankové vyhnali Rostislava, který pozval Cyrila a Metoděje z Konstantinopole. Dále jistě nepomohlo, že papež měl pravomoc korunovat císaře Svaté říše římské. A jej nikdy nekorunoval císařem "Svaté" říše římské, nýbrž římským císařem (což se očividně nemohlo líbit římskému císaři v Konstantinopoli). Papež však bral velkou úplatu za tyto počiny. Například v jeho moci vznikne tzv. Papežský stát (stát jehož hlavou je papež). Korupce katolických biskupů (papež je také nazýván biskupem Římským) bude významnou kritikou odpůrců této církve i dál v historii. Tyto spory byly velkou skvrnou na křesťanské církvi. Poslední kapka pro Byzantského císaře byly události 11. století, kdy císař svaté říše římské dosadil na papežský stolec vlastního kandidáta. Konstantinopolis se tedy rozhodlo odpojit od Římského stolce a došlo k schizmatu.
Mapa není přesná, protože označuje Sicílii jako modrou, přestože byla z velké části pod Arabskou/muslimskou kontrolou. To samé platí pro Baleárské ostrovy.
Křížové výpravy
Důležitou poznámkou pro schizma v křesťanské víře jsou papežská schizmata, kdy si mocný král (například Francouzský) zvolí vlastního papeže. Přesně tak vypadala situace v Evropě v druhé polovině 11. století. Jeden z těchto papežů se rozhodne znovu sjednotit křesťanskou víru. Toto rozhodnutí však neučiní sám. Císař v Konstantinopoli píše papeži žádost o pomoc proti Turkům, kteří obsazují většinu dnešního Turecka. Papež vyhlásí "svatou" válku proti bezvěrcům. Myslel tím válku proti muslimům. Cílem bylo sjednotit křesťanská vojska pod symbolem kříže a osvobodit svatou zemi (Jeruzalém) od muslimské nadvlády. Za účast slíbil papež odpuštění všech hříchů. To bylo obrovská motivace pro všechny zločince a pro šlechtu, která se vlastně živila a žila válkou. Císař navíc přislíbil za navrácení Římského území znovusjednocení církve.
První část této výpravy spočívala v tzv. lidové výpravě
Lidé všeho druhu se sebrali v dnešní Francii a Německu a podnikli na vlastní náklady výpravu do svaté země. První zastávkou však nebyli nevěřící ve svaté zemi, ale židovské komunity v Porýní, které byly pozabíjeny a okradeny, případně napřed vydírány. Tomuto druhu nepokojů se říká pogrom. Lidová křížová výprava dál postupovala po řece Dunaj přes Uhersko (Maďarsko) do Konstantinopole. Cestou jim však došli zásoby a tak se uchýlili k rabování Uherských a Byzanckých měst. Když konečně došli ke Konstantinopoli, přepravil je císař urychleně do malé Asie, kde byla lidová výprava po několika málo dnech zmasakrována Tureckými vojsky.
Druhá část křížové výpravy - část šlechtická
Šlechta z prakticky celé Evropy se vydala v roce 1098 na vojenskou výpravu do Levanty. Sešli se u Konstantinopole, jejíž císař je potom co mu křižáci slíbili navrácení všech dobytých území, přeplavil do Malé Asie. Křižáci zpočátku slavili mnoho úspěchů a drželi slovo (vraceli území Římské říši). Později však začali zakládat vlastní království. Mezi významné patří království Edessa a Jeruzalém, ale bylo jich mnohem více. Tyto křižácké státy se rozkládaly všude od Edessy po Jeruzalém (viz mapa).
První křížová výprava si nemohla vybrat lepší načasování. Turecká říše se rozpadla díky neshodám v nástupnictví a byla před první křížovou výpravou zrovna uprostřed války o nástupnictví. Zároveň Egyptská říše bojovala s Arabskou ve snaze o samostatnost. Všechny tedy velmi zaskočil příchod křižáků a jejich rychlé dobytí celé Levanty včetně Jeruzaléma.
Normanská výprava
Ani Normané coby "noví" křesťané nezůstanou dlouho pozadu a vypraví vlastní výpravu, která se zmocní Středozemních ostrovů a Sicílie, které byly okupovány Araby od 9. století.
Po úspěchu první křížové výpravy došlo poměrně záhy k dobytí Edessy Tureckými vojsky. Na její osvobození byla vypravena 2. Křížová výprava. Nejen, že tato výprava nedobyla Edessu, ale zároveň křižáci napadli Damašek, který byl součásti křesťanských držav v Levantě. Tím byla zahájena doba ve které přerůstaly šlechtické spory o území do svaté země.
Muslimský Džihád
Džihád znamená svatou válku (jde tedy o analogický termín s kruciátou). Muslimská vojska byla po druhé křížové výpravě sjednocena pod velením jistého Saladina proti křižáckým královstvím. Ten se ukázal jako velmi dobrý a čestný vojevůdce když dobyl Jeruzalém.
Tento úspěch však vyvolal největší (3.) křížovou výpravu v dějinách (až sedmkrát více vojáků než při první výpravě). Které se účastnili nejmocnější vládci 12. století
- Richard lví srdce (Anglický král)
- Filip II. (Francouzský král)
- Fridrich Barbarossa (Císař Svaté říše římské)
Spolu s nimi samozřejmě šli vojska jejich poddaných, například českého krále Vladislava II. o kterém si více řekneme později. Přes tragickou smrt Fridricha (který se cestou do svaté země utopil při přechodu řeky) do svaté země dorazilo velké vojsko, kterému se podařilo mnohé, ale svůj cíl (dobytí Jeruzaléma) museli po velké porážce Saladinovými vojsky vzdát. Richard tedy se Saladinem uzavřel mír, který měl ponechat Jeruzalém muslimům za podmínky, že sem mohou dál proudit křesťanští poutníci.
Nicméně právě proto, že Jeruzalém zůstával v muslimských rukou a protože příměří trvalo pouze do Saladinovy smrti byla spěšně vypravena čtvrtá křížová výprava.
Čtvrtá křížová výprava začíná s cílem znovudobytí Jeruzaléma. Avšak křižácké vojsko se odkáže na Benátské loďstvo, které však chce zaplatit obrovskou sumu peněz. Křižáci místo toho pro Benátky dobijí město Zadar. Tedy už v počátcích se oddalují od svého prvního/hlavního cíle a poté se vypraví na výpravu proti bezvěrcům v Konstantinopoli (pravoslavní). Samozřejmě, že důvody pro tento cíl byly víc politické než náboženské, ale každopádně výsledkem bylo dobytí Konstantinopole, její vyrabování a rozdělení jejích území. Přesto však nepočítáme tuto výpravu za konec Římské říše, protože ta bude do dvou let obnovena novým císařem. Definitivní konec nastane až mnohem později. Můžeme však říci, že 4. křížová výprava neodvratně zhatila všechny naděje na znovusjednocení křesťanské církve.
Do Levanty a Egypta byly podnikány další křížové výpravy, my si však o dalších výpravách povíme až s konkrétními křižáky, kteří nám vládli. Vraťme se tedy k Přemyslovským knížatům.