30. léta
Americká zdrženlivost
Spojené státy americké se staly v 19. století (během sjednocování Německa) útočištěm Němců z rozválčené a revoluční Evropy. Dodnes se k Německé národnosti hlásí v každém Americkém státě mezi 5 a 38 procenty obyvatel. Německý původ je také nejčastějším udávaným původem mezi současnými Američany (přes 43 milionů Američanů se k Německému původu dnes hlásí). Což má ještě jeden důvod, který prozkoumáme s koncem 2. světové války. Hlavně tedy z politických důvodů USA aktivně nevstupuje do první ani do druhé světové války. Přesto se Amerika aktivně podílí na ulehčení Německé hyperinflace ve 20. letech. To si USA může dovolit až do počátku Hospodářské krize, kterou odstartuje kolaps New Yorkské burzy v roce 1929.
Hitlerův nástup k moci
Adolf Hitler při pobytu ve vězení za svůj pokus o převrat v r. 1923 píše v r. 1925 knihu Mein Kampf (neboli Můj Boj) - nezkráceným názvem: Čtyři a půl roku boje proti lžím, hlouposti a zbabělosti - Hitler je z vězení po devíti měsících propuštěn za dobré chování a rozhodne se chopit moci legitimní cestou. Hitler začíná budovat teorii židobolševismu, která chybně spojuje Wall Street (sídlo New Yorské burzy) s vedením Sovětského svazu a naznačuje tak původ německé bídy ve 20. a 30. letech za cílenou snahu židů. Pro Hitlera nadále mluví to, že v nedávno vzniknuvších národních státech je s národnostními menšinami nakládáno s podezřením. Židé coby národ jsou uznáváni jako národ pouze v Československu. Němci v Československu jsou po událostech 1918-1919 uznáváni, přestože němčina není úředním jazykem ani v pohraničí, kde je většina lidí německého původu.
Hitler otevřeně kritizuje Versailleskou smlouvu. Chce silnou armádu pro svůj národ aby se dokázal bránit další invazi Francouzů. Odsuzuje demilitarizaci Porýní jako neoprávněnou. Reparace označuje za původ všech ekonomických neduhů Německa a spolu s nimi obviňuje vládu z nečinnosti a ze spoluviny, protože se nebránili (komunisté ve vládě označoval za sloužící židovského spiknutí). Ve volbách v roce 1933 získává Hitler a jeho strana 43% hlasů a stávají se tak nejsilnější stranou. Následně je A. Hitler jmenován Německým kancléřem.
Ještě v témže roce je požár v říšském sněmu. Říšský sněm je budova symbolizující pro Němce jednotu od roku 1871. Složili se na ni všechny státy federace a je tedy obzvláště odporné vidět tento symbol v plamenech (podobně jako při požáru Národního Divadla v Praze). Potom co se stane tato národní tragédie chce Hitler vyhlásit stav ohrožení a chce pravomoci pro svou vládu, které mu umožní odhalit a zatknout síly, které zapálili budovu vlády. Tyto pravomoci nakonec obdrží a díky prezidentově podpisu získává obrovskou moc. Z požáru obviní nenáviděné komunisty, pozatýká a zruší komunistickou stranu. Tím však nekončí a postupně zruší všechny demokratické strany, zakáže nové strany a zruší statní parlament (tz. jediná vláda v Berlíně). O rok později umírá prezident Hindenburg a prezidentská moc tak přechází na kancléře (Hitlera), který se roku 1934 stává absolutním vládcem (diktátorem) Německé říše.
Ještě před uchopením moci v Německu zakládá Hitler první koncentrační tábor v Dachau. Ten zpočátku slouží k věznění politických vězňů podezřelých ze zrady. Je nutné zdůraznit, že koncentrační tábory byly hojně využívány po celém světě od 19. století a nadále budou využívány k soustředění politicky nepohodlného civilního obyvatelstva. Tomu také odpovídá, že v prvních dvouch letech v Dachau umírá převážná většina Němců.
Německé obcházení a porušování Versailleské smlouvy
Vše začalo roku 1936 tedy pouhý rok poté co Hitler uchopil moc v Německu. Během volební kampaně Hitler sliboval návrat k mocnému Německu. V roce 1936 Německo vojensky obsazuje Porýnní a vytlačuje tak vojska OSN a Francie ze svého průmyslového střediska. Hitler okamžitě využívá místní továrny k vývoji a výrobě zbraní pro armádu.
Versailleská smlouva Německu výrazně omezovala počet aktivních vojáků na 100 tisíc a zakazovala Německu letectvo. Hitler již v roce 1934 měl k dispozici 4,5 milionu milicionářů věrných straně. Počet vojáků byl obcházen tím, že Němečtí vojáci byli cvičeni v Sovětském svazu jako tajná doložka smlouvě o oceli z roku 1934. v roce 1935 měla Německá armáda 600 tisíc aktivních členů. Sovětský svaz dodával Německu suroviny potřebné k výrobě zbraní a Německo část zbraní posílalo zpátky do Svazu. Spojenci opět nezasáhli.
Německo se také aktivně podílelo na výrobě zbraní pro Fašistický režim generála Franka ve Španělsku. Tyto zbraně byli po ukončení bojů v roce 1939 navráceny Německu. Ve Španělské válce se však Německu podařilo vytvořit funkční a zkušené letectvo. Tak se stalo, že v roce 1938 mělo německo kolem 1,5 milionu aktivních vojáků.
Největší riziko Hitlerovi hrozilo, když si začal postupně nárokovat území cizích států. Konkrétně Rakousko a Československé Sudety. Sudety byl vymyšlený název pro Československé pohraničí kde většina obyvatelstva patřila k Německé národnosti.
Hitler zastával na mezinárodní scéně pozici zastánce Německého národa. Podařilo se mu armádně obsadit Rakousko bez větších problémů. Čeští němci byli již od roku 1934 pod vlivem Hitlerovi propagandy. Odmítavost Československé vlády k řešení Sudetoněmeckých problémů vedla k založení Sudetoněmecké strany, která získala v roce 1935 přes 1,2 milionu hlasů ve volbách do poslanecké sněmovny (což představovalo přes polovinu německy mluvícího obyvatelstva v zemi). Zatímco Rakousko se v referendu Německu vzdalo. Československo bylo garantováno Francií a Sovětským svazem. Svaz však odmítal zasáhnout, kdyby musel překročit jiný stát a Francie nebyla vojensky připravena na jakkýkoliv odpor. Přesto Československo v roce 1938 vyhlásilo všeobecnou mobilizaci a s pomocí armády o 1 milionu vojáků, vyspělém průmyslu a sítí pohraničních pevností se chystalo bránit svou zem dokud nedorazí spojenci.
Mussolini byl iniciátorem Mnichovské konference kde měla být řešena otázka Československého pohraničí. Hitlerovi se zde podařilo přesvědčit Českosloveské západní spojence, že nebude válka pokud dostane do spárů Němci obydlené území v Československém pohraničí. Hranice však byli nakresleny tak aby zpřetrhali síť, která zajišťovala Československu šanci na obranu státu. Britský premiér Neville Chamberlaine, sám veterán 1. světové války hrdě mával podepsaným prohlášením, že válka nebude.
Sudety byli vydány Němcům. Československá vláda rozhodla neválčit sama proti Německu a 1. 10. 1938 postoupila Německu požadovaná území. Tomuto období říkáme Druhá republika, která byla charakterizována dalšími územními ústupky vůči Polsku a Maďarsku a jejímž vyvrcholením byl vznik Protektorátu Čechy a Morava v čele s říšským protektorem Reihardtem Heidrichem.
Dalším nárokem Německa bylo přiznání Gdaňsku a připojení Východního Pruska. Tento nárok však již byl pro spojence neústupným. Německo prohlásilo svobodné město Danzig za svou součást a Polsko, které jej bránilo za nepřítele německého lidu. Následným napadením Polska vypuknul konflikt dnes nazvaný 2. světová válka.