9. Třída
Pro pochopení dějin 20. století je nutné v první řadě pochopit význam ideálu národnostního státu. Počátkem 20. století je nejpopulárnějším ideálem uspořádání společnosti.
Zatímco Německo je národnostním státem, který v rámci Versailleské mírové smlouvy dostalo tvrdé podmínky od spojenců. Rakousko-Uhersko spojenci rozdělili na "národnostní" státy. Ne vždy však vycházeli z rozšíření těchto národů.
- Československá republika
- Maďarská republika (záhy království)
- Německé Rakousko (republika)
- Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od 1927 království Jugoslávie - Jugo = jižní, Slávie = Slovanů)
Během 20. století se tedy rázně mění systém chápání světa. Kdy monarchie jsou v naprostém ústupu díky kolapsu Rakouska-Uherska, Německa a Ruska. Hlavním pohonem 20. století se stávají ideologie, které si záhy představíme:
Komunismus/Socialismus
Komunismus si bere svůj název z latinského commune - neboli vzájemné/společné. Marx komunismem popsal utopický stav ke kterému měl dospět, jím propagovaný Socialismus. V moderní společnosti a historii jsou tyto termíny volně zaměňovány.
Socialisté věří, že stát je všech bez ohledu na rasu nebo politické přesvědčení. Stát by měl sloužit lidem a starat se aby nikdo nestrádal. Tím jsou však potírané hranice takového státu, neboť socialismus se zbývá třídními rozdíly ve společnosti, které se snaží silou odstranit. Vyzdvihují stát jako věc nad jednotlivce.
- Stát zajišťuje a řídí hospodářství, výrobu a zemědělství a všechny další aspekty života občanů
- Země patří státu a lidé jsou povinni ji budovat, udržovat a obhospodařovat
- Osobní vlastnictví země, půdy a nemovitostí je nemožné nebo velmi omezené
- Morální je pracující člověk, který pracuje pro stát a ne pro sebe a nemá výrazně víc peněz než jeho "soused"
Nacionalismus
Nacionalismus vychází opět z latinského natio - původ (místo). V pochopení 20. století však národ. Nacionalisté chápou roli státu, jako roli národnostního státu, tedy stát má předně dbát o určitý národ a má tímto národem být tvořen.
- Jiným slovem národovectví je často spojován s šovinismem tedy s přesvědčením, že národ ke kterému jedinec patří je nadřazen ostatním
- Nacionalisté své přesvědčení často upevňují v historickém období, je nutné však zdůraznit, že výběr období vždy svědčí v prospěch jejich argumentu k suverenímu, národnostnímu státu
- Nacionalisté, jsou také přesvědčeni, že majetek v zemi by měl náležet pouze lidem této země, v extrémních případech pak státu
- Morální člověk je ten, který se hlásí k národu státu ve kterém bydlí a tento stát upřednostňuje před všemi ostatními
Fašismus
Fašisums má dva významy. První se zabývá Fašismem v Itálii, který zde svrhnul vládu krále v roce 1922. Tehdy šlo o populistické hnutí v jehož čele stanul Bennito Mussolini a je tedy popisován pouze v historickém kontextu Itálie v první polovině 20. století.
Druhá definice se zabývá přístupem lidí k odlišným názorům a přesvědčením. Fašismus v tomto kontextu znamená vykreslování opozice jako nemorální a zvrhlé, obvykle doprovázené zhazováním nebo zesměšňováním jejich názorů a přesvědčení. V takovémto systému je pouze jediná správná volba a všechny alternativy jsou chybné. Extrémistická hnutí ve formě Nacionalismu a Socialismu obvykle také prezentují fašistické tendence.
- Fašisté jsou přesvědčeni o vyšším dobru, kterého může být dosaženo pouze když vše ostatní bude potlačeno
- Jejich přesvědčení vychází z fenoménu, k¨terému říkáme komnata ozvěn (angl. echo chamber). Tito lidé se díky své netoleranci obklopují pouze lidmi, kteří s nimi souhlasí, ztrácí tedy povědomí o širší společnosti a žijí v přesvědčení, že s nimi souhlasí celá společnost
- Morální člověk je pouze takový, který ve všem souhlasí a ztotožňuje se s vizí člověka u moci
Evropa po druhé světové válce
Konference na Yaltě mezi Stalinem Churchillem a Rooseveltem měla zajisti dlouhý mír v Evropě. Místo toho tato konference přinesla povědomí, že novým problémem v Evropě se stane Rudá armáda, která v současnosti okupovala celou Východní Evropu. Probereme si nyní závěr územního rozložení Evropy na konci této konference.


Stalin si obhájil všechny Sovětské válečné zisky na Rumunsku, Polsku, Československu, Německu a Baltských státech. Svaz se tak stal sousedem znovuzrozeného Československa, které obnovilo hranice z roku 1918 bez Podkarpatské Rusi. Polsko jako kompenzaci, protože bylo bráno za součást Spojeneckých sil obdrželo od Německa Slezsko, část Lužice a Západní Pomořansko. Itálie přišla o takřka celou Dalmácii, která byla přiřčena obnovné Jugoslávii.
Ostatní země byly navráceny do předválečných hranic.
Generál Patton toto komentoval, že "bez dobytí Moskvy selhali spojenci v osvobození Evropy".
Spojenecké armády setrvávali v Evropě dalších několik let, během kterých se zdálo, že propukne znovu válka. Tato možnost byla definitivně zavržena až v roce 1949, kdy sovětský svaz úspěšně otestoval první vlastní atomovou zbraň.