Druhá světová válka
2. světová válka byl konflikt, který technicky vzato začal v roce 1949 napadením Polska Německem. Napadení předcházelo expanzí Německa do Čech a Rakouska a zřízení spřátelených států a spojenectví (Slovensko, Maďarsko, Itálie a Albánie). Tyto spřátelené státy včetně Armády ve Východním Prusku Hitlerovi takřka garantovali vítězství nad Polskem, které odmítlo vydat Gdaňsk Německu.
2. září 1939 překročila Německá armáda Polskou hranici a setkala se s lítím odporem. Polsko trpělo staletí pod Ruským útlakem a od získání nezávislosti a porážky Sovětské armády v roce 1920 mělo velkou národní hrdost. Přestože se o letectvu prakticky nedalo mluvit a stejně tak o motorizovaných jednotkách. V polské armádě dokonce stále sloužila kavalerie jako jedna z hlavních ozbrojených sil. I přes tyto nevýhody se Polsku dařilo udržet Německou armádu od hlavního města. Díky předválečné dohodě (pakt Ribbentrop-Molotov) mezi Německem a Sovětským svazem však bylo Polsko napadeno z jihu Slovenskými jednotkami a zároveň z Východu Sovětským svazem. Tento nápor nebyl tento stát schopen ustát a po 35 dnech kapituloval a byl opět rozdělen mezi Německo a Rusko.
Dobytím Polska bylo Německé armádě umožněno napadení Francie v plné síle. Francie strávila roky posilováním pohraničních pevností. Tato tzv. Maginetova linie se měla stát jistou obranou před Německým vpádem do země. Němci však využili Schlieffen plan z 1. světové války a tuto linii obešli přes Belgii. Zde se jim postavili na odpor spojené síli Británie, Francie, Belgie a Nizozemí, ale byli poraženi a většina se musela evakuovat u Dunkirku. Za výrazné pomoci civilních plavidel byla umožněna záchrana Britské armády. Francie kapitulovala po 46 dnech bojů a byla z větší částí obsazena Německými jednotkami, její loďstvo potopeno a na jihu vytvořen klientský stát. Po pádu Francie se k Německu začali připojovat ostatní Evropské státy. Konkrétně Bulharsko, Rumunsko, Finsko a Maďarsko. Kdo se nepřipojil nebo nevyhlásil neutralitu (Švédsko a Švýcarsko) byl v následujících dvou letech poražen a obsazen (Řecko, Dánsko, Norsko a Jugoslávie). Obsazení takřka celého Evropského kontinentu bylo dosaženo po dvou letech válečného úsilí v září 1941, kdy kapitulovalo Řecko. Sovětský svaz od roku 1939 okupoval Ukrajinu, Moldávii a Pobaltské plány v souladu s paktem Ribbentrop-Molotov.
Sovětský svaz mezitím odvážel desetitisíce lidí z pobaltských států aby sloužili v otroctví na Sibiři. Armáda se vypořádala s jakýmkoliv možným odporem po svém. Možnost zůstat dostávali zpravidla rodiny, které sloužili v Rudé armádě, která menšiny z okupovaných území později používala převážně k masovým útočným vlnám, které měli obrovskou úmrtnost. Armádní veteráni v Polsku, kteří se podíleli na obraně státu proti společné invazi Svazu a Německa byli povražděni v Katyňském masakru (cca 22 000 lidí) aby bylo zabráněno organizovanému Polskému povstání. Tato skutečnost byla Sovětským svazem popírána až do roku 1990.
Přátelství Hitlera a Stalina se chýlilo ke konci a operace Barbarossa Sovětského lídra zaskočila pouze v tom, jak rychle k ní Hitler přistoupil. Invaze Sovětského svazu byla zahájena v červnu 1941. Sovětský svaz byl na tuto invazi sice připraven, ale jeho zaostalé vybavení a neustálý tlak Stalinistických čistek jej ponechal velmi zranitelným vůči Německému útoku. Následovaly problémy se zásobováním. Rudá armáda se také nemusela bránit jen Německému válečnému stroji, ale také Japonskému, které z Mandžuska začalo útočit na Sovětský svaz. Sovětský svaz v tomto období vstupuje do programu Lend-Lease. Což byl americký program, který jim prodával zbraně na dluh. Politika spojených států tehdy byla neutrální. Pomoc byla poskytována kterékoliv prohrávající straně za cílem co největších ztát na životech strany vítězné. "If we see that Germany is winning we ought to help Russia, and if Russia is winning we ought to help Germany, and that way let them kill as many as possible although I don't want to see Hitler victorious under any circumstances" - Harry S. Truman (US president) Tento přístup byl později citován v Sovětské propagandě proti politice spojených států v Evropě.
Zpočátku slavila operace Barbarossa velké úspěchy. Hitlerovým vojskům se podařilo obsadit bývalá nezávislá území Litvy, Lotyšska, Estonska, Běloruska a Ukrajiny. Odkud Německo čerpalo mnoho zapálených dobrovolníků do své armády. Obyvatelstvo těchto zemí se chtělo pomstít Stalinovi za jeho krutosti. Hitler jim však nedůvěřoval a tak tyto jednotky nasazoval především na západní frontě nebo jako stráže vyhlazovacích táborů.
Neúspěch německé armády v roce 1941 zahájil podpis sovětsko-německého paktu která sovětsko-japonského paktu o neútočení což umožnil sovětskému svazu stáhnout své Pohraniční jednotky z Východní fronty a posílit své jednotky Na západní frontě během tohoto úsilí se ukázaly tři bitvy které byly pro otočení válečné mašinérie klíčové. Bitva u Leningradu bitva u Stalingradu a bitva u Kursku.
Bitvy u Leningradu a Stalingradu na je měli podtext hlavně politický Stalin by nedokázal v rámci sovětské propagandy obhájit ztrátu území které byly pojmenovány po něm a po jeho předchůdci proto jsou taky tyto dvě bitvy charakterizovaný nejvyšší ztrátovostí sovětských vojsk v historii.
Leningrad byl účelně obklíčen německými vojsky obléhání trvalo několik měsíců, odhadované ztráty na vojenském a civilním obyvatelstvu Leningradu přesahují 1 milion osob Bitva u Stalingradu měla podobný charakter ačkoliv Němci při první vlně Stalingrad dobyli. Rusové ho potom obklíčili a znovu získali. Bitva u Stalingradu byla charakterizována na obou stranách nedostatkem zásobování a obecně vyčerpaností přítomných jednotek, které trpěly tvrdohlavou neústupností obou diktátorů, kteří se města nechtěli za žádnou cenu vzdát.
Obě tyto bitvy vyvstaly v obrovské množství válečných zajatců. Vzhledem k tomu že Německo a Sovětský svaz nikdy nepodepsali žádnou smlouvu o zajatcích, tak bylo s těmito lidmi zacházeno hůř než s dobytkem. Existuje mnoho záznamů o stavu a zacházení s ruskými válečnými zajatci v německém zajetí od například britských důstojníků kteří se podivovali tomu že oni můžou žít ve vytápěných Kasárnách dostávat poštou balíčky z domova zatímco Rusové jsou drženi za ostnatým drátem na holém poli, často bez jídla a bez paliva.
Bitva u Kursku proti tomu byla vojenský úspěch sovětských vojsk, kdy spojenci dokázali prolomit německý šifrovací Kód Enigma před touto bitvou a v této bitvě tedy znali pohyb veškerých německých jednotek dopředu. Kód prolomil britský vynálezce a vědec Alan Turing pomocí prvního prototypu počítače na tomto prolomení se také podíleli polští separatisté a američtí vědci. Turing byl za své zásluhy v roce 1950 jako homosexuál v Británii vykastrován a pár let na to spáchal sebevraždu. Bitva u kursku zůstává jako historicky největší tanková bitva v historii. A také bitva, která definitivně prolomila Německou dominanci na Východě. Od té doby začal ústup německých vojsk.
Skutečným otočením sovětsko-německého konfliktu bylo vstoupení USA na stranu sovětského svazu. Japonsko jež bylo spojencem Německa do války vtáhlo spojené státy po japonském nevyprovokovaném útoku na základnu v Pearl Harbor 7 prosince 1941 Američané zpočátku začali do války vstupovat hlavně námořně. Potlačováním německé a italské dominance v Evropě a vytlačováním japonské dominance ve západním Tichomoří. Do té doby bylo imperiální Japonsko schopné obsadit Filipíny, Jávu Francouzskou polynésii Nizozemskou polynésii velkou část Číny a chystalo se na invazi Austrálie. Všechny tyto snahy japonska byli posléze haceny. Útok na Pearl Harbor měl Japonsku zajistit klidný průběh invaze britských území kterého však nemohlo být dosaženo protože útok nebyl tak zničující jak Japonsko zamýšlelo. USA však vstoupilo do války a Japonce postupně vytlačili z celého Tichomoří.
Spojenecká vítězství začala vítězstvími v Africe. Německé takové divize byli poraženy britskými armádami v Tunisu a Egyptě. Německo dále nedokázalo dobýt ostrov Maltu, který se stal vojenskou základnou pro spojence, kteří pokračovali dobytím Itálie a vyloděním se v Normandii 6.6.1944. Až potom se začíná Německé ambice ovládnout Evropu měnit v prach. Východní fronta byla zadržena a změnila se v pomyslný mlýnek na maso a v Západních územích se začaly vyloďovat statisíce spojeneckých vojsk. Německo válku na dvou frontách neustálo a v 8.5.1945 kapituluje potom, kdy je Berlín dobyt vojsky Spojenců a sovětského svazu. Vojska se setkala na tzv. demarkační linii, která byla spojenci stanovena, za kterou se ani jedna armáda neměla pohnout. Aby nedošlo k mylné záměně a střelby do vlastních. Demarkační linie procházela i československými územími, tak že prakticky většinu území osvobodili sovětská vojska zatímco západní čechy osvobodili američané.
Přestože jeho spojenci v roce 1945 padli, Japonsko se odmítalo vzdát. Americká armáda, která v bojích s Japonci utrpěla velké ztráty. Boje na Iwo Jimě (ostrov blízko Japonské pevniny) byli mezi nejkrvavějšími bitvami , které Americká armáda kdy podstoupila. Představa invaze Japonských ostrovů byla tedy představou obrovských ztrát. Američané se tedy rozhodli pro naprosto hitlerovský kousek. Bombardováním civilního obyvatelstva, která do té doby žilo převážně v dřevěných domech napalmem. Mnoho Japonských měst bylo vypáleno do základů. Japonsko se i přesto odmítalo vzdát Americkým taktikám. Až vzŕžení atomových zbraní na Hirošimu a Nagasaki, což bylo umožněno až po získání naprosté převahy ve vzduchu Americkými leteckými silami, Japonsko kapitulovalo.
Taktika střílení do civilního obyvatelstva nebyla cizí, žádné armádě. V britském parlamentu panovalo přesvědčení, že pokud by se vzdali Německu, mohli by se s Hitlerem dohodnout. Tato debata začala už po dobytí Francie německými vojsky a po vítězné obraně Britských ostrovů jeho letectvem v bitvě o Británii. Němci ustoupili od přímé invaze Britských ostrovů a rozhodli se pomocí bombardování Londýna přimět brity ke kapitulaci. Tato taktika se však otočila proti Hitlerovi, protože utvrdil britskou vládu v odporu vůči německému úsilí. Němcům bylo touto taktikou oplaceno na konci války, kdy spojenci kobercově bombardovali velká německá města (mimo jiné Drážďany, Prahu, Ústí nad Labem a další). Byli to ale až vyhlazovací vlny atomových zbraní, které přinesli kapitulaci Japonska.
Nechybělo by málo a tyto zbraně by získalo Němeko. Jedním z předních zakladatelů technologie, která nakonec vedla k těmto apokaliptickým zbraním byl Albert Einstein, který byl z Německa vyhnán již ve 30. letech coby člověk s židovskými předky. Teorie speciální relativity, kterou vynalezl byla označena za židovskou vědu, která nebude německu k užitku a jeho knihy v němčině byly páleny na všech územích, které Německo okupovalo. Byl to právě politický exil pana Einsteina ve spojených státech, který ho přivedl ke spolupráci s pány Feynmannem a Oppenheimerem, kteří nakonec umožnili vynález atomové zbraně.