Přemyslovský bordel

Dědičné právo českého knížectví a moravského markrabství prošlo za vlády rodu Přemyslovců turbulentními změnami. Závislost na Říši římské (později Svaté) a jejich císaři se svým dílem podepsalo na dědění knížecího stolce. Kdy rozepře mezi potomky Boleslava II. se přelili v začlenění Českých zemí do Říše a jejich setrvání uvnitř říše až do jejího pádu r. 1806.

České Knížectví jako titul byl postupován pravidlem Seniority, to znamenalo, že na stolec usedne vždy nejstarší člen rodu. I proto je mnoho Přemyslovců pohlceno vnitřními konflikty o moc a dlouho se na stolci obvykle neudrželi (průměrně 10 let). Dalším faktorem byl obvykle věk ve kterém na stolec pozdější knížata usedala.

Tento systém dědění knížecího titulu byl na místě po téměř 400 let, kdy Přemysl Otakar I. získává Zlatou Bulu Sicilskou v r. 1212. Čímž je upevněn jako dědičný král a Čechy získávají titul Království. Nový šlechtický titul je děděn jak jsme zvyklí Primogenitou tz. nejstarším potomkem.

Celkový rozsah tohoto "bordelu" před získáním královského titulu lze do jisté míry vidět v přiložené tabulce znázorňující příbuzenské vztahy jednotlivých knížat a délku jejich vlády (nebo vlád).